Jakmile přijde v nějaké souvislosti řeč na židovskou rituální vraždu, okamžitě zazní dobře známý pokřik o „krvavém strašidlu rituální vraždy“, „barbarské a nesmyslné bajce středověku“, „přiznáních, vynucených mučením na ubohých, nevinných Židech“, o „hloupých předsudcích“ a podobně. A právě to samé od našich čtenářů žádáme: čtěte pozorně a bez „hloupých předsudků“, jejichž původ si většinou sami neuvědomujete, a sami si pak udělejte vlastní názor. Krvavé lidské oběti znaly mnohé starověké národy, ale udržely se pouze u Židů. Proč by jinak byli z rituální vraždy pro krev obviňováni v průběhu dějin právě a jedině Židé? Je pravda, že se místo člověka obětovalo zvíře, ale to lidskou oběť nenahradilo, nýbrž mělo pouze zástupnou úlohu. Podle židovského zákona je však zvířetem právě Nežid! Talmud říká výslovně: „Vy jste lidmi, ale nejsou jimi národy světa (nýbrž jsou dobytkem)…“ (Baba mecia 114b ad.). Žádný talmudista nepopře, že je Nežid pouhé zvíře. Jestliže je zvířecí oběť Jahvemu příjemná, pak je rituální vražda zá-konně oprávněná, a pouze obětování Žida by bylo nesmírným proviněním proti ri-tuálnímu zákonu! Historie učí, že Židé dokázali svou vnitřní uzavřenost „rasové rodiny“ udržet jako celek proti ostatním národům, a jsme-li si navíc prakticky jisti i existencí nejvyššího vedení tohoto tajného spolku, pak je nebezpečí pro ostatní národy ze strany Židů o to větší, že v jejich společenství nacházíme různé tajné organizace, které výše zmíněnou víru Židů o sobě jako o nejvyšším národě celého lidstva vedou k činům ve smyslu čirého „satanismu“. A k této víře jako takové pak už stačí jen dodat ještě stěží uvěřitelnou židovskou pověru, jejímž výrazem jsou všude krvavé oběti. Pak po staletí proti Židům vznášená obvinění z rituální vraždy nejsou vůbec neopodstatněná. O rituální vraždě ostatně existuje již velmi bohatá vědecká literatura. Stejně tak nelze pochybovat o zmíněné židovské pověrčivosti. Přestože Josua Trachtenberg tvrdí, že židovská magie je především magií bílou, protože „implicitně důvěřuje dobrým mocnostem, andělům a mnohostranným personifikovaným Božím vlastnostem, které jsou vzývány pomocí komplikované techniky záměny a kombinování hebrejských písmen“, přesto hned dodává, že „v některých vzácnějších případech se skutečně vyskytují i démoni jako prostředníci židovských mágů“, což znamená, že i černá magie je předmětem židovské mystiky. Kde je však domovem černá magie, nemůže být ani výskyt lidských obětí a „rituálních vražd“ ničím zvlášť překvapivým, protože právě lidské oběti jsou podstatnou součástí černé magie, což nemůže popřít nikdo, kdo je s touto disciplinou obeznámen (Rothkranz). Od samého středověku až po dvacáté století bylo mnohokrát potvrzeno, že Židé použili křesťanskou krev ke svým pověrčivým účelům. Ve věci zavraždění chlapce Bedřicha z Döry r. 1494 v Trnavě potvrdil jeden starý rabín, že podle starožidovské tradice je křesťanská krev při rituální obřízce velmi prospěšná proti vykrvácení a slouží i k urychlenému hojení. Dále se křesťanská krev používá při některých ženských nemocech na zastavení nadměrného krvácení, a stejně tak při porodu, neboť se věří, že nic tak nenapomáhá zdárnému průběhu porodu jako požití několika ka- pek křesťanské krve. Rabín pak ještě prohlásil: „Podle starého a v tajnosti drženého náboženského příkazu byla každoročně vylosována jedna židovská obec, které tím připadl úkol usmrtit jednoho křesťana a obětovat jeho krev Jehovovi. Letos padl los na židovskou obec v Trnavě.“ Rabín Samuel, dobře obeznámený v židovských věroučných mystériích a mimo to spoluúčastný na vraždě malého Šimona z orientu roku 1475, se vyjádřil: „Před mnoha lety se v Babylonu radilo shromáždění moudrých Židů a došlo k přesvědčení, že krev křesťanských dětí je velice užitečná pro dítka Izraele. Křesťanské dítě musí být zabito stejným způsobem, jako Ježíš, kterého křesťané uctívají za Boha. Nejlépe je, není-li poražené dítě (originální výraz!) starší sedmi let. Křesťanská dívka je vhodná k oběti tehdy, je-li ještě pannou.“ Rabín ještě dodal: „Křesťanské dítě může být sice k tomu účelu zabito v kterýkoli čas, avšak Bohu je nejpříjemnější, stane-li se tak krátce před velikonocemi.“ Podobné vývody také později uveřejnil r. 1803 ke křesťanství obrácený bývalý vrchní rabín dr. Theophil Monaco. Podle něho tajemství krvavé oběti nezná každý Žid, nýbrž výhradě rabíni, učenci a mudrci, zvaní „chassidim“. Vraždy křesťanů mají dvě základní pohnutky: nenávist vůči křesťanství a pověrčivost. Křesťanskou krev přidávají Židé do některých pokrmů především o Velikonocích a o svátku Purim. Bývalý vrchní rabín o těchto židovských obyčejích vyprávěl na základě osobních znalostí, kdy se jich osobně účastnil po třicet let spolu se svým otcem. Přestože tyto věci skutečně znějí sotva uvěřitelně, jde o autentické výroky z úst samotných Židů, a nelze je tedy označovat za „obvyklé pomlouvání“. V případě zhruba čtyř set známých vražd, spáchaných Židy z náboženských důvodů a nazývaných proto obvykle „rituálními vraždami“ (přičemž jejich skutečný počet je mno-hem vyšší), existuje až příliš mnoho věcných důkazů, shod a příslušných motivů, než aby bylo možné mluvit o nějaké náhodě nebo zlomyslném podsouvání viny. Z pověrčivosti používají Židé křesťanskou krev ve způsobu svátosti. Přidávání krve do chleba a vína o Velikonocích upomíná na reálnou přítomnost Kristovy krve v podobě chleba a vína během sv. mše. Je tedy zcela logický závěr, že se Židé tímto způsobem opičí a vysmívají křesťanským svátostem přesně tak, jako se talmudské spisy vysmívají svatým osobám, kostelům, svátostem i křesťanským svátkům, a na-zývají je výsměšnými a opovržlivými jmény. Zabíjení křesťanů, k němuž Talmud na svých nesčetných místech vyzývá a podněcuje, je v případě rituálních vražd pá-cháno ze stejných pohnutek jako v Talmudu, totiž z neukojitelné nenávisti vůči křesťanství. Motivy takových činů lze snadno a spolehlivě odvodit z Talmudu. Německý spisovatel J. A. Eisenmenger, jehož vývody o Talmudu až dodnes nikdo nedokázal vy-vrátit, nepochybuje o tom, že Židé z náboženských důvodů usilují křesťanům o ži-vot, a pro své tvrzení uvedl tolik důkazů, že je nelze odbýt nebo zalhat. Souborná práce Hellmuta Schramma je znamenitým přehledem hrozných jevů, které jsou pro normálního člověka opravdu jen sotva představitelné. Nepochybně se bude také poukazovat na dobu vydání knihy, kdy přece – jak každý ví – miliony Židů… atd. Nikdo by se tím však neměl nechat odradit, protože studie o skutečnosti rituální vraždy vycházely ve všech dobách i v nejrůznějších společenských systémech, a vždy dospěly ke stejnému závěru.
