Leopold Hilsner se narodil 10. července 1876 v Polné. Pocházel ze židovské rodiny, jeho otec měl problémy s alkoholem, jeho matka úzce spolupracovala se židovskou obcí. Hilsner byl židovský proletář. Nepracoval, ani prý o práci nestál. Byl to nepříliš vzdělaný člověk, který měl jednoduché životní hodnoty, z nichž převažovaly ty náboženské. Do svých 14 let navštěvoval židovskou německou školu. Podle dochovaných výpovědí Hilsnerových vrstevníků, chtěl být kantorem v synagoze, to se mu nikdy nepodařilo, o to více se snažil o dodržování striktních židovských pravidel a nařízení. Po ukončení školy ho matka, skrze židovskou obec, nechala učit na obuvnického tovaryše, kde vydržel pouhých šest týdnů.
Doplňme, že v této době na českém venkově bylo dobré práce málo, právě obuvnický mistr byla činností ceněnou a tedy být jeho asistentem zvyšovalo člověku jisté společenské postavení, nemluvě o finančním zajištění, po kterém by jistě rád sáhl kdejaký český mladý hoch z Polné. Zůstal tedy u své matky, která ho živila z peněz, které dostávala od židovské obce za různé služby, právě tento fakt také zazněl později u soudu, kdy se snažilo rozplést spojitost židovské obce a rituální vraždy. Jeho matka o něm vypověděla, že Leopold byl vždy čestný muž. To naráží na různé policejní spisy, ve kterých figuruje právě Hilsnerovo jméno. Prokazoval se falešnými jmény, za co byl nakonec i odsouzen do vězení, dále byl vyšetřován z vyhrožování smrtí své bývalé přítelkyni, která se sním rozešla kvůli jeho násilnickým záplavům brutality. Bohužel i toto obvinění židovská obec pomohla stáhnout, dodnes však existuje jediný důkaz v policejních spisech, a to dopis, který měl Hilsner napsat a ve kterém se přiznává a omlouvá dotyčné. Více se asi o jeho osobě z této doby, než byl usvědčen z vraždy Anežky Hrůzové, říci nedá.
Jeho monotónní způsob života nenasvědčoval tomu, že by mohl spáchat takový zločin, ze který byl právem odsouzen. Měl pár přátel, podobných jemu, např. Vincenta Zelingera, Václava Sobotku, či Rudolfa Leixnera. Ostatně tito byli posléze předvoláni i k soudu jako svědci, kteří věděli, kam měl v ten hrůzný den Hilsner namířeno. Byl to les u Březiny a to v době, kdy podle soudního lékaře došlo k vraždě. Zda mu tito „asistovali“ v hrůzném činu nebylo nikdy dokázáno. Zda to, že se stal Hilsner 29. března 1899 opravdu poprvé vrahem, již nikdo nezjistí. Musíme připomenout, že podobných vražd se v naší zemi stalo hned několik, ale nikdy nebyl, nebo možná nechtěl, být nalezen viník. Marie Havlínová, Karolína Šnulová, Kateřina Schönbaumová, Josef Horký, tito všichni buď přímo padli rukou židovského maniaka nebo se stali svědky, které následně židé perzekuovali. Je pravd, že několik obviněných se před soud dostalo, však následně byli vždy omilostněni. Tyto skryté vlivy provázely i případ Hilsnera. Lži, kterými se sám udal tehdejšímu vyšetřování, mu nakonec opravdu pomohli ku svobodě. Později se nechal slyšet, že lhal vždy, když si byl vědom, že by svou výpovědí mohl přiblížit spravedlnost blíže k jeho osobě. Proto na otázky, kde byl,co dělal, s kým byl, odpovídal lživě. Na vše tehdejší jurisdikce přišla a objasnila, byla provedena i domovní prohlídka, pomocí které se nalezlo mnoho důkazů usvědčujících svého pána z činu rituální židovské vraždy. Ale bohužel, zásahem nástroje mocných byl zproštěn viny. Tím nástrojem byl Tomáš G. Masaryk!
